Aby se centrální bankéři vyhnuli proroctví inflace, mohli by se snažit přímo komunikovat is běžnými spotřebiteli, a ne jen s odborníky na finanční trh, a přesvědčit je, že zvýšení cen skutečně bude jen dočasné.
Od znovuotevření globální ekonomiky inflace na celém světě prudce stoupá. Tato náhlá změna makroekonomických podmínek zaskočila tvůrce politiky, pokud jde o aktualizaci modelů prognózování inflace na rychle se vyvíjející scénář, jakož i posouzení příčin tohoto náhlého nárůstu. Ale co je nejdůležitější, jestli jsou takové příčiny přechodné nebo trvalé. Není překvapením, že centrální banky hodnotí kontext a vyhlídky měnové politiky odlišně. Prezidentka ECB Lagardeová uvedla, že tato inflace je nevítaná a bolestivá, přičemž tyto faktory pravděpodobně ve střednědobém horizontu ustoupí. O několik dní později předseda Fedu Powell místo toho tvrdil, že nedávný nárůst případů COVID-19 představuje zvýšenou nejistotu pro inflaci. Kdo má pravdu a kdo se mýlí?
V důsledku přísných zásad blokování a zavírání ekonomik na celém světě se nabídka i poptávka po zboží a službách náhle scvrkla na nulu, možná poprvé v historii lidstva. Než se výroba zastavila, mnozí spotřebitelé začali hromadit úspory a likviditu, protože nečelili snižování příjmů a měli méně příležitostí k utrácení. V mnoha zemích byl prudký nárůst úspor poháněn i štědrou fiskální podporou prostřednictvím různých opatření fiskální politiky.
Po opětovném otevření globální ekonomiky, jako by se to stalo každému autu, jehož motor nebyl v chladném zimním počasí nastartován celé měsíce a pod hromadou sněhu, potřebovaly výrobní činnosti a dodavatelské řetězce čas na opětovné spuštění. Na rozdíl od toho spotřebitelé okamžitě využili nové dostupné možnosti utrácení, čímž vytvořili značný poptávkový tlak na již tak namáhanou stranu nabídky. Není proto překvapením, že pomalu se přizpůsobující nabídka a rychle rostoucí poptávka způsobily úzká místa v nabídce, nahromadění objednávek a v konečném důsledku prudký nárůst cen.
Kromě tlaků na straně poptávky a narušení dodavatelského řetězce byly třetím faktorem tlaky na trhu práce. Podstatná část pracujícího obyvatelstva odchází po měsících nečinnosti do předčasného důchodu a ostatní skupiny mají dostatek likvidity na hledání lepšího zaměstnání. Absence a nedostatek pracovní síly vyvíjely další tlak na obnovu a restart výrobních aktivit na celém světě.
Na základě tohoto posouzení příčin prudkého nárůstu inflace po pandemii COVID-19 bychom spolu s ECB dospěli k závěru, že takové příčiny budou pravděpodobně dočasné a ve střednědobém horizontu (18 měsíců až 2 roky) se vyřeší, tak jak se upraví dodavatelské aktivity. V takovém případě by nebyla zapotřebí žádná opatření měnové politiky, protože inflace by se ve střednědobém horizontu vrátila zpět ke svému dlouhodobému cíli.
Nedávný akademický výzkum o formování a účincích inflačních očekávání, který však ještě nebyl začleněn do analýz a strategií většiny centrálních bank na celém světě, vyvolává obavy z této interpretace. Inflační očekávání spotřebitelů jsou důležitým chybějícím prvkem v hádance, kterou se tvůrci politiky snaží vyřešit.
Protože nárůst cen byl soustředěn v úzce definovaných kategoriích, jako jsou potraviny, kvůli zvyšujícím se nákladům na dopravu, centrální banky zamítly počáteční nárůsty ve svých mírách inflace, které obvykle používají na mediány. Nedávný akademický výzkum, pod který se podepsali ekonomové Francesco D’Acunto a Michael Weber, však ukazuje, že nárůst cen zboží a služeb, kterým jsou spotřebitelé často vystaveni ve svém každodenním životě, je přesně ten, na jehož základě vytvářejí svá inflační očekávání.
Rostoucí inflace je znepokojující, ale ze zcela jiných důvodů, než si myslíte
Dokumentují, že ženy mají v průměru vyšší inflační očekávání než muži, protože je pravděpodobnější, že budou mít na starosti nákupy potravin pro domácnost, a díky vyšší expozici velkým a nestálým změnám cen potravin vytvářejí systematicky vyšší inflační očekávání. Tyto výsledky jsou v ostrém kontrastu se standardními mírami inflace, které využívají podíl výdajů reprezentativního balíčku domácností na měření inflace a kladné a záporné změny cen řeší stejným způsobem.
